Jabůrkova kronika města Třeště

Jedním z dokumentů k historii města Třeště a okolí, které se nacházejí v jihlavském Státním okresním archivu, je takzvaná Jabůrkova kronika. Byla sepsána v 19. století Františka Jabůrkem, soukenickým mistrem z Třeště. Nejedná se jen o suché dějiny města, ale o vyprávěcí kroniku, která zaznamenává všemožné příběhy, které se k městu váží. Často jsou doprovázeny malými ilustracemi - u povídání o ohních, které postihly město, je obrázek hořícího domu, u příbězích o vojácích zase postavička vojáka a tak podobně.

Úvodní ilustrace Jabůrkovy kroniky - Třešť v době vzniku kroniky

Jabůrkovu kroniku jsem získala díky Petru Valenovi, který ji nafotil v jihlavském SOkA. Zde chci postupně zveřejnit přepis a překlad do současné češtiny, protože přeci jen je tehdejší čeština pro dnešního čtenáře poněkud méně stravitelná. Začnu zmíněným povídáním o ohních, které mi přijde jako poměrně zajímavé.

Pro všechny zápisy měl pan Jabůrek vždy svědky - někdy jednoho, ale většinou dva, zpravidla velmi důvěryhodné. Faráře, kaplany, městské radní a další významné osobnosti. V některých zápisech, hlavně církevních, je uvádím, někde, hlavně ve "světských" záznamech, nikoli.

Kapitoly:

• O biřmování
• O ohních v Třešti
• O ohních vesnic
• O drahých letech

O biřmování

(str. 7)Léta Páně 1796 dne 30. září, kdy třeští farníci museli do Rančířova k biřmování jít. Za časů pana biskupa Lokenpaura (pozn. BV: jedná se o brněnského biskupa Lachenbauera, který zastával biskupský post v letech 1787-1799) a našeho faráře Kryštofa Amlera a kaplana Vincenta Šturma, který tam s nimi byl. Toho času byli v Třešti 2 kaplani:
páter Tadeáš Loska, z Prostějova rodem

Léta Páně 1803 dne 12. července přijel do Třeště brněnský pan biskup Vincencius, ale nebiřmoval.
Tomáš Stejskal, farář
páter Teodor, kaplan

A léta 1808 dne 9. května, jenž Vincencius pan biskup zase přijel, tehdy ale na žádost rodičů jen 9 dítek obiřmoval.
Tomás Stejskal, farář
František Mališer, kaplan

Léta páně 1818 dne 23. července přijel pan biskup Václav Urban. A ten zde vše obecně biřmoval, a také jedno dítě křtil, rodič toho dítěte Václav Diviš, soukeník.
Farář Antonín Charvát
Kaplan František Tomandl

(str. 8) Léta Páně 1827 dne 14. července v 9 hodin ráno, což se trefilo na sobotu, opět přijel pan biskup Václav Urban podruhé do Třeště a farníci batelovští také do Třeště k biřmování přijít muselo. A na druhý den, v neděli o 7 hodinách odsloužil M.S. (pozn. BV: mši svatou) a do Urbanova odejel. Ten pan biskup neměl ddlouhého panování. Zemřel dne 26. května 1831 (pozn. BV: je otázkou, co považoval pan Jabůrek za "dlouhé panování" - biskup Václav Urban, rytíř Stuffler, strávil na pozici biskupa 14 let, od roku 1817 do roku 1831).
Antonín Charvát děkanem v Třešti
2 kaplani - první P. František Tomandl, druhý Jan Paleček
kostelníci Wít Rott a Mates Rubiš

Léta Páně 1833 dne 24. srpna museli třeští farníci k biřmování do Urbanova jít. Za panování Františka biskupa brněnského, protože tehdy bylo v Urbanově děkanství.
V Třešti za faráře Jan Paleček
a 2 kaplani 1. Jan Kliment, 2. Jiří Dondáček

(str. 9)
Léta Páně 1836 dne 16. června, jenž se trefilo ve čtvrtek o 7 hodinách večer, a v pátek měl mši svatou a potom bývalý farář Jan Paleček měl kázání, a pak biskup sedě na sesli a poslouchal jeho, tento pan biskup František Antonín jmenovaný přijel prvně do zámku a tam oblečen byl a pak s velkým procesím šel do farního kostela a dal s velebnou svatostí požehnání. A po tom kázání biřmoval, a navečer bylo požehnání ve farním kostele a odtud hned za vedlo se procesí do dolního kostela a také tam bylo požehnání. A z toho kostel d školy židovské a odkud sednul do kočáru a do Růžené odjel. Toho času v Růžené býval pan farář František Tomandl, rodák třešťský.

A za času v Třešti bývalého pana faráře Jan Paleček. A dva kaplani, první Jan Klimenc, druhý páter Antonín Lokvenc. Tři kostelníci, 1. Vít Rott, 2. Hanousek, 3. Jiří Klechler. Učitel Jan Doubrava.

(str. 10)
Léta 1845 dne 15. června, jenž bylo v neděli, jenž pan biskup od Batelova do Třeště biřmovat přijel, jménem Anton Ernest hrabě a kanovník olomoucký, biskup brněnský.
Václav Nováček, farář
2 kaplani
1 Antonín Lokvenc
2 Jiřík Emanuel
2 kostelníci Jiří Krechler, František Hanousek

O ohních v Třešti (str. 55)

Léta Páně 1783, dne 29. června, jakož v den svatých apoštolů Petra a Pavla v poledne, jenž hrom zapálil u Jakuba Adámka, jenž v čísle 113 přebývá, kolník a hned zase udeřil po domě a zapálil stodolu, dále ale ten oheň nepřišel, ale přece neustále jen veliké hromobití bylo. Toho času leželi v Třešti vojáci. 17krát uhodilo v Třešti a 18krát v lese a veliký lijavec byl.

Léta Páně 1790, dne 10. června po 9. hodině večer vyšel oheň ze stodoly z č. 100, domu Ondřeje Musila, mistra soukenického, tak vyhořela celá ta horní strana až celé za Židy té ulice.

Léta Páně 1811, dne 3. srpna večer v 7 hodin, jenž do stodoly domu č. 109 Matěje Trojana neb Hejdy hrom uhodil a také hned zapálil, tak že v tom pořadí 9 stodol, již toho roku žitem a ječmenem naplněný, zapálil a také v tom roce byla nová stříkačka obecní a prvně k tomu ohni potřebována. Jenž v tom roku se to stalo v sobotu.

A léta 1842 gest panská stříkačka nová.

(str. 56)
Léta Páně 1819, dne 28. května v poledne, jenž vyšel oheň ze stodoly Pavla Zahradníka neb domu šafářova po č. 89, jenž vyhořela po 2hé ta horní strana a k batelovské cestě, jenž se trefilo ten pátek před svatodušními svátky. Toho roku byla 1 míra žita za 2 zlaté šajnu, neb 16 grošů stříbrných peněz.

Léta Páně 1824, dne 4. února v poledne, jenž vyšel oheň ze stodoly domu č. 16 od Jiříka Diviše a vyhořelo č. 18 i s přináležejícími stodolami, též i dolní kostel se chytil, ale tehdy uhájen byl. Toho roku byl svátek očišťování Panny Marie (dnes svátek Uvedení Páně do chrámu - pozn. BV) v pondělí i vystaveno to sousedstvo, za kterých se to neštěstí stalo. A později v tom roce uvidíme, jak ostatně se stalo, to smutné sousedstvo, a to sice od č. 16 do č. 18 č. 1.
č. 16 Jiřík Diviš, jenž z jeho stodoly ten oheň vyšel
č. 17 Petr Hilkuka, mistr mydlář, ten byl půlmistrem
č. 18 Šimon Doležal, mistr krejčovský, a na to stranu 15:
č. 15 Jan Hink, mistr krejčovský
č. 14 František Hink, mistr kovářský
č. 13 Jiřík Kořínek, hospodský
č. 12 Václav Procházka, mistr soukenický
č. 11 Karel Plumssein, mistr schonferbrovský
(str. 57)
č. 10 vdova Tobiáše Suchého, mistra soukenického
č. 9 Karel Dubský, mistr soukeník
č. 8 Antonín Krechler, mistr soukeník
č. 7 Jan Kapun, mistr krejčovský
č. 6 vdova Karla Krechlara, mistra soukenického
č. 5 Ondřej Pittaur, mistr ševcovský
č. 4 Martin Němec, mistr ševcovský
č. 3 Matej Hauser, sedlák
č. 2 Jan Pikarovic, kupec, ten byl Rus
č. 1 Karel Václavek, mistr postřihačský, a zde se oheň skončil a nyní o tom pozdějším ohni zpráva

1824
Nyní ta zpráva o tom velikém ohni v tom roce na podzim, jakož dne 1. října, jenž se trefilo v pátek o půl deváté hodině večer, jenž vyšel oheň z dolní selské ulice ze stodoly Pavla Tomana z domu č. 36 a tehdy ale vyhořelo celé městečko mimo těch 16ti svrchu jmenovaných, však ale dva domy opět vyhořely, totiž č. 17 a č. 18, tak tito dva ubozí dvakrát v tom roce vyhořeli. I dolní kostel, věž, všechno uvnitř i zevnitř, jen ty dva zvony spadly a celé zůstaly.
Školní dům pod č. 127 u kostela stojící, také hořet počal, ale ten uchráněn byl, nebo nebylo více možno co uchránit, neb v ten den převelmi velký vítr byl, neb ten oheň v okamžení na mnoha místech byl, považmě, že se to k soudnému dni připodobnit mohlo.
(str. 58)
I také 2 osoby přitom ze světa přišely, totiž mistr sklenářský z č. 119 podle radnice, a jistá židovská žena jménem Hanobrová. Ten sklenář udušen a ta na uhel spálená byla.
V tom roce byl přestupní rok a popeleční středa byla dne 3. března, a štědrý den byl v pátek, zima ale do 5. ledna nebyla, takže tito ubozí napořád stavěli. Toho času měli tesaři denního platu 45 krejcarů jmenovaných šajnu, jenž vynášelo na stříbře 18 krejcarů neb 6 gročů. Mistr tesař byl Jan Pok a druhý mistr tesař byl Jakub Šenkýř z Jezdovic, který zemřel roku 1829 dne 14. ledna. A zedničtí mistři byli tři, Jiřík Dolák, Lukeš a Bárta Vejvoda z Hodic.

Léta Páně 1827, dne 25. března po druhé hodině v noci, jakož na den zvěstování Panny Marie, jenž se trefilo v neděli, tak na třech stranách vyšel ohen a na čtvrtém místě hned udušen v č. 211, jenž v stodole u Františka Nováka, mistra ševcovského v nových chalupých, a u Jana Šplinara č. 204 pumpaře, též ze stodoly oheň vyšel a ten domek a 3 krávy a 1 kůňshořel a vedle Jakuba Svobody domek pod č. 203 a u Františka Roháčka v č. 189 stodola, a na Novodomské ulici
(str. 59)
u Matěje Kořínka, mistra řeznického ze stodoly domu č. 317 v jedné chvíli najednou oheň vyšel, však ale že nebylo větru, tak dále mimo těchto jmenovaných nevyhořel. Jenž se trefilo po 4. neděli v postě, a Boží hod velikonoční se trefil dne 15. dubna.

Léta Páně 1832, dne 11. července v půlčtvrté hodině ráno vyšel oheň ze dvou komínů u pekaře Petra Lišky v č. 320 naproti pivovaru, však ale s pomocí Boha a lidí nic od toho zapáleno nebylo.

Léta Páně 1834, dne 22. prosince mezi devátou a desátou hodinou ráno vyšel oheň z komína mezi Židy z domu pod č. -- u Mendle Borka, však ale skrz komínáře Hosefa Bargalina zas udušeno bylo, takže nic nevyhořelo. Stalo se to v pondělí před svátky Vánočními, Štědrý den byl ve středu.

(str. 60)
Léta Páně 1830, dne 31. srpna o 8 hodinách večer vznikl oheň z domu Františka Zahradníka pod č. 89, neb u šafářů v Telečské ulici, jenž podruhé kolník samotný shořel, a dále nic nepřišlo.
Svátek narození Panny Marie byl ve středu.

Léta Páně 1843, dne 22. ledna mezi 9. a 10 hodinou večer, jenž to bylo v neděli, jenž shořela stodola u bývalého hospodáře Pavlíka v č. 20.

Roku 1858, 3. května, vnikl oheň v noci u Žida Thierfelda na synagovním, a mimo Žida ještě vyhořely J. Pěnička, kloboučník Zeman a Jakub Tomandl, které čtyři domky po ohni zcela břidlicí pokryty jsou.
Léta Páně 1858, dne 20. června v neděli vyšel oheň k večeru v Jezdovicích ze stodoly po domě u Matouše Vacka u silnice, ten oheň byl hrozbý neb nebyl k uhašení, vyhořely čtyři domy, maštale, stodoly a jedna chalupa, však ale co nejsmutnější přitom byli, skoro již po skončení toho bouřlivého elementu šel ještě protější soused Krejčí recte Sova k protějšímu sousedu Jiříkovi Musilovi (Schönkepaul), kterého to neštěstí potkalo, (str. 61) ještě něco ochránit, nešťastně obruba byla u studně shořená, on padl do ní a zabil se. Ostalo po něm mimo ženy osm nezaopatřených dítek.

O ohních vesnic (str. 63)

Léta Páně 1763 jenž hořelo dům Ambrožů v Hodicích.

Léta 1819, dne 16. března po půlnoci, jenž se trefilo tu noc po třešťském postním jarmarku v Bukové, vyšel oheň z domu č. 11 u Topinků, tak 4 domy vyhořely.

Léta Páně 1822, dne 17. června, jenž v Rácově vyšel oheň od kováře a tak 5 domů a 10 chalup vyhořelo.

Léta Páně 1825 jenž vyhořel mlejn v Třeštici.

Léta Páně 1826, dne 27. srpna v noci na pondělek v německé vsi Suché, jenž jeden dům pod č. 7 a jedna stodola vyhořela, toho domu ten samý hospodář byl rychtářem toho léta jménem Tomáš Schmidt.

Léta Páně 1823, dne 20. listopadu o půlnoci, jenž v Čenkově jeden dům jménem Průšů pod č. -- vyhořel.

O drahých letech (str. 97)

Léta Páně 1771, dne 28. května vystoupilo žito přes 5 zlatých malá míra a nebylo k dostání, tak velký hlad povstal, takže lněné hlávky mezi otruby a záboj míchali a tak jedli, i kůru z olše a seno vařili, i to jedli. Takže po mnohých místech lidé se katěli i mřeli.

Léta Páně 1811 jedna míra žita za 60 zlatých to je v tom čase, jenž šly bankocetle, a dne 1. března najednou byl 1 zlatý jen za 12 šajnů.

Léta Páně 1817 byla jedna míra žita za 28 i za 30 zlatých, jedna čtvrť chlebové mouky za 5 zlatých 30 krejcarů i za 6 zlatých, jedna míra zemských jablek za 9 zlatých i za 10 zlatých neb jeden mejtník za 36 krejcarů a málo k dostání byly, neb ten rok před tímto se málo urodily.
Jedna míra hrachu za 36 zlatých, mejtník za 2 zlaté i 2 zlaté 18 krejcarů. Jedna míra jáhel za 40 zlatých, 41, 42 i 43 zlatých, jeden žejdlík za 17 krejcarů i 20 nebo 21 krejcarů. Jeden žejdlík ovesné mouky za 30, 33 i za 36 krejcarů, neb v tom roce lidé moc ovsa snědli.
Jedna míra ječmene za 16 zlatých, i za 20, 22 nebo 24 zlatých.
Sedm věrdunků chleba za 1 zlatý, komisní lábl 1 zlatý 16 krejcarů, jeden fimt? hovězího masa za 25 krejcarů.
Jeden máz piva za 22 krejcarů. Po žních oblacinělo všechno.

(str. 98)
Léta Páně 1835 bylo žito za 6 zlatých a 7 zlatých i za 8 zlatých, jedna míra ječmene za 6 zlatých i za 7 zlatých 30 krejcarů. Míra ovsa za 5 zlatých, hrách 11 zlatých, míra zemských jablek za 3 zlaté 15.
1 libra hovězího masa za 17 krejcarů i za 18.
Jedna holba piva za 6 krejcarů.
Jeden žejdlík ordinální kořalky za 8 krejcarů.
Jeden mejtník bílé mouky za 36 krejcarů.
Jeden žejdlík jáhel za 6 krejcarů i za 7 a 1/4.
1 libra másla za jeden zlatý.
Lábl komisního chleba za 17 krejcarů i 18 i 20 krejcarů.
Dvě libry a 16 ... pekařského chleba za 15 krejcarů, to ale v šajnovních penězích.
Žejdlík hrachu za 7 2/4 krejcaru, v tom roce kór zle v mletí bylo neb žádná voda nebyla. Napotom v tom roce žita všude hojně se urodilo, jenž po žních bylo dost žita za 3 i 2 zlaté.

V roce 1853 stála míra bramboru 5 i také 6 zlatých a nebylo jich ani k dostání.